Zvláštní mladík

Jeden statkář potřeboval pomocníka, který by dohlížel na stáje a na seník. Vydal se ho hledat do vesnice. Uviděl tam mladíka, který se potloukal mezi staveními. Mohlo mu být tak šestnáct nebo sedmnáct let, byl vysoký a hubený a nezdálo se, že by byl nějak zvlášť silný. „Jak se jmenuješ, mladíku?“ „Alfréd.“ „Hledám někoho, kdo by chtěl pracovat na mém statku. Umíš pracovat v hospodářství?“ „Jistě, pane. Můžu spát za větrné noci.“ „Cože?“ zeptal se překvapeně statkář. „Můžu spát za větrné noci.“ Statkář nad tím pokrčil rameny a šel pryč. K večeru potkal Alfréda znovu a znovu mu zopakoval svůj návrh. A Alfréd na něj znovu stejně odpověděl: „Můžu spát za větrné noci.“ Statkář hledal pomocníka, a ne kluka, který se chlubí, že spí za větrných nocí. Zkusil tedy hledat dál, ale nenašel nikoho, kdo by chtěl u něj pracovat. Tak se rozhodl, že přece jen přijme Alfréda, který mu zase řekl: „Buďte klidný, pane, já můžu spát za větrné noci.“ „Dobře. Uvidíme, co umíš.“

Alfréd pracoval na statku už několik týdnů. Statkář byl hodně zaměstnán a neměl čas pozorně sledovat, co mladík dělá. Pak ho jednou v noci probudil vítr. Vítr fičel a hvízdal mezi stromy, v komíně se ozývala meluzína, okna se div nerozlétla dokořán. Statkář vyskočil z postele. Vichřice mohla rozrazit vrata od chlévů, vyděsit koně a krávy, rozfoukat seno a slámu a vůbec napáchat nejrůznější škody. Rozběhl se za Alfrédem. Tloukl na jeho dveře, ale marně. Zabušil silněji. „Alfréde, vstávej! Pojď mi pomoct, než vítr všechno rozbije!“ Ale Alfréd spal dál. Statkář nemohl ztrácet čas. Rychle seběhl se schodů přeběhl dvůr a už byl u chléva. Jaké to bylo překvapení! Vrata byla pevně zavřena na petlici a okna zajištěna proti otevření. Seno i sláma byly zakryty a převázány, takže je nic nemohlo odfouknout. Koně byli v bezpečí, prasata a slepice byly klidné. Venku zuřil vichr. Ale uvnitř chléva byla zvířata klidná a v bezpečí. V tu chvíli se statkář nahlas rozesmál. Pochopil, co myslel Alfréd tím, když mu opakoval, že dokáže spát za větrné noci.

Mladík každý den pečlivě vykonával svou práci. Staral se, aby všechno bylo na svém místě. Pečlivě zavíral dveře a okna a obstarával zvířata. Na vichřici se připravoval každý den, a proto se jí pak nemusel bát.

A ty můžeš spát za této dlouhé větrné noci, kterou je tvůj život?